Havraň – Pověst o založení kostela sv. Vavřince – všeobecné úvahy

• Havraň…
• Pověst…
• Kostel…
• Kontakt…



Pověst – všeobecné úvahy

Pověst spojená s reliéfem v průčelí portálu kostela je vcelku banální příběh.

Řezník vede vola z jarmarku a u Havraně je napaden. Tím, kdo zkřížil jeho cestu, nebyli lapkové, jak by se možná v počátcích českého státu dalo čekat, ale jelen. V nouzi nejvyšší řezník slibuje Bohu, že na místě vystaví kapli, jelen utíká, řezník plní dané slovo a staví kapli zasvěcenou sv. Vavřinci. Později, při výstavbě kostela, na památku této události, vzniká i zmíněný reliéf.

Pozice, kterou reliéf v portále nad vchodem do kostela zaujímá je jistě velmi významná a čestná. Bezpochyby lze přijmout předpoklad, že motiv reliéfu není nijak náhodný a pro stavebníka kostela byl důležitý.

Vážnosti se protagonistům příběhu dostalo i v dnešní době, výjev reliéfu posloužil jako podklad pro ztvárnění návrhu znaku a vlajky obce. Po jakési neoficiální, heraldicky nesprávné variantě znaku obce z devadesátých let, byla v roce 2004 obci přidělena oficiální heraldicky správná varianta znaku a vlajky. Při návrhu znaku obce byla také zformulována, zatím snad jediná, hypotéza o původu reliéfu v portálu kostela.

Již bylo uvedeno, že děj příběhu „je takový nějaký zvláštní“. Jeleni mají v českých zemích obvykle dobrou pověst, nejsou to padouši formátu vykresleného v zakládací pověsti kostela sv. Vavřince v Havrani. Řezníci, vodící z jarmarku jedno zvíře, obvykle také kaple ani kostely nestaví, už jen proto, že stavět kostely bylo privilegium vyhrazené panovníkovi, které později delegoval významným církevním hodnostářům a šlechtě. Ani doba, kdy se událost měla odehrát, předpokládejme, že vše se odehrálo na svátek sv. Vavřince, tedy počátkem srpna v době vrcholícího léta, kdy ještě jeleni vytloukají líčí a připravují se na podzimní říji, se nezdá příliš vhodná k útokům jelenů na své okolí. Zdá se, že tedy s dějem pověsti není něco v pořádku…

Vždy je možné předpokládat minimálně dvě varianty toho jak nějaké takové vyobrazení může vzniknout. Buď jejich výtvarné ztvárnění vznikne na základě nějaké události a nebo je k existujícímu vyobrazení časem zformulována vysvětlující pověst. V druhém případě je pravděpodobné, že se může projevit efekt, který Robert Graves označuje jako ikonotropie, tzn. že tvůrce moderního vysvětlení už nezná, nechápe nebo nechce chápat původní význam vyobrazení a nová varianta vysvětlení nabízí něco, co může být velmi vzdáleno od původního významu. Pro zpestření, jako ukázku toho, jak může vyznění pověsti ovlivnit pouhých sto let, lze porovnat původní znění lidové pověsti, kterou koncem devatenáctého století zaznamenal F. Cajthal–Liberté, s tím, co vyšlo koncem roku 2006 v Mosteckých listech a posléze i v Havraňských novinách.

Předpokládejme tedy, že lidová verze pověsti přetrvala stovky let až do dnešní doby a podívejme se jaké mohly být pohnutky, které vedly naše předky k tomu, že v portále umístili právě tento reliéf. Křesťanská, ani slovanská pohanská tradice nevnáší do pověsti, dle mého soudu, žádné jasné vysvětlující prvky a tak je potřeba poohlédnout se jinde. Nejznámějším mytologickým „řezníkem“ je zcela jistě Mithra, existuje spoustu vyobrazení, na kterých zabíjí býka, první stupeň zasvěcení v jeho kultu se dokonce nazývá „havran“. Zdá se však, že tento kult, který v prvních stoletích letopočtu šířili na sever Evropy hlavně římští legionáři do Čech nepronikl. Kolem počátku letopočtu však žili v české kotlině Keltové a zdá se nepochybné, že minulost naší země byla Kelty hodně ovlivněna, názvy řek, hor i místní jména lze odvodit z jazyka Keltů, existují i teorie, že pověsti o nejstarší době v Starých pověstech českých od Aloise Jiráska jsou vlastně „Staré pověsti keltské“.

Lidová pověst pracuje s tzv. prvky přechodu, událost se odehrála na kraji lesa, z vyprávěného příběhu je možné usoudit, že pravděpodobně také v poledne a to vše jsou indicie, které v keltském chápání světa poukazují na to, že tu mohlo dojít k magické události, lépe řečeno, že umístění příběhu na místo přechodu a v čase přechodu evokují magický ráz pověsti. A aby toho nebylo málo existuji galské, tedy keltské, památky zobrazující muže se sekerou a býka v prostředí, které by mohlo být chápáno jako okraj lesa.

Muž se sekerou a býk na okraji lesa

Chceme-li se s nimi seznámit tak se musíme vydat poněkud dál než do Stadic nebo Prahy. V Německu a Francii existují archeologické nálezy, u nichž, pokud na ně pohlédneme nezaujatým, lépe řečeno neškoleným okem, tak musíme připustit, že jimi zobrazované výjevy velmi připomínají situaci popisovanou v havraňské pověsti. Jedná se o stélu z německého Trevíru a pak o dvě vyobrazení na stěnách tzv. Plaveckého oltáře, který pochází z Francie. Plavecký oltář i stéla z Trevíru zobrazují urostlého, svalnatého muže se sekerou, býka, ptáky a stromy.

Plavecký oltář zobrazuje, mimo jiné, i tento výjev:

Muž se sekerou, vyobrazený na Plaveckém oltáři, je Esus, o tom jednoznačně vypovídá nápis nad polem, kde je zobrazen. V galo-římské době, tedy kolem počátku letopočtu, byl řazen mezi trojici nejvyšších galských bohů. Býk je podle nápisu nad polem označen jako Tarvos Trigaranus a jak z uvedených obrázků vyplývá oba výjevy na sebe navazují a stromy, zdá se, hrají ve scéně sjednocující roli, vytváří prostředí v němž příběh probíhá a velmi pravděpodobně i s dějem příběhu souvisí. Jak na stéle z Trevíru , tak na Plaveckém oltáři dotyčný sekerou osekává nebo kácí strom, je tedy více dřevorubec než řezník. O tom, co Esus na okraji lesa vlastně dělá, vedou mytologové spory. Pro nás to však není vůbec důležité. Uvážíme-li, že obě památky jsou reprezentativním zobrazením, je pak také možné předpokládat existenci dalších, třeba i méně vydařených a schematičtějších zobrazení tohoto mytologického děje, kdy kombinaci: muž, sekera, býk a strom je možné uspokojivě interpretovat jako příběh řezníka jemuž se zaběhl vůl (býk) do lesa. Vyobrazení natolik připomíná popis děje havraňské pověsti, že lze předpokládat možnou souvislost.

Máme tedy střípek, něco analogického s havraňskou pověstí, něco, co nám umožní vydat se po konkrétnější stopě. Přestože oba zmíněné archeologické nálezy nejsou z Čech, zdá se být nepochybné, že vyobrazené výjevy pocházejí z ústředního galského náboženského tématu doby, ve které památky vznikly a zobrazují tedy něco, co v té době muselo být známé v celém keltském světě.

Zformulujme si tedy základní hypotézy, směry, jimiž se dále budeme ubírat. Pro základ první teorie připusťme, že pověst vypráví reálný pravdivý příběh, pracovně si ji tedy označíme jako: „pravdivý příběh“. Druhou hypotézu, spojenou s vyobrazením muže se sekerou a býkem na kraji lesa označme, jak vyplyne z dalšího, „mýtus o Rigani“. Zapomenout nesmíme ani na „heraldickou“ variantu vysvětlení, která byla formulována panem Kasíkem při práci na návrhu obecního znaku.

Víte o nějaké informaci, která by doplnila text na této stránce? Zdá se Vám text stránky natolik přitažený za vlasy, že máte chuť protestovat? Objevili jste nějakou nepřesnou či zavádějící informaci? V každém případě budu rád, když použijete pro tyto účely připravený kontaktní formulář a svou připomínku prostřednictvím e-mailu pošlete.

Autorem obrázků s vyobrazením Plaveckého oltáře je Clio20. Obrázek znaku Havraně pochází z  Registru komunálních symbolů na serveru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a do uveřejněné podoby byl upraven autorem stránek.