Ostatní…
sv. Vavřinec
Sv. Vavřinec (jáhen, mučedník) patron archivářů, cukrářů, hasičů, hostinských, knihovníků, kuchařů, pivovarníků, pradlen, sklenářů, správců a studentů. Vždy znázorňován jako mladý jáhen s roštem a knihou. Často má u sebe také váček s penězi a nebo chléb, což je znázorňováno jako symboly znamenající rozdělování církevních statků. Byl vzýván proti chorobám očním, houseru, ischiasu, horečce, kožním chorobám, moru, chudobě, proti mukám očistce, proti nebezpečí ohně, či za úrodu vinných hroznů a zdravost vinohradů.
Narozen kolem roku 230 n. l. ve Španělsku. Patřil a stále patří mezi nejuctívanější světce celého světa hned po Petrovi a Pavlovi. O jeho původu se prakticky nic neví. Tradice říká, že přišel do Říma ze Španělska a zakrátko se stal nejvyšším jáhnem papeže Sixta II. Tomuto papeži nechal pronásledovatel křesťanů, císař Valeriánus, dne 6. srpna r. 258 n. l. setnout hlavu. Cestou na popraviště provázel papeže i plačící Vavřinec. Sixtus svého jáhna utěšoval a dal mu za úkol, aby po jeho smrti rozdělil celý tehdejší majetek církve mezi chudáky. Po popravě vznesl císař Valeriánus nárok na církevní majetek. Vavřinec požádal císaře o tři dny na shromáždění všech pokladů. Tuto dobu využil na rozdělení majetku církve mezi chudáky a třetí den přivedl tyto lidi před Valeriána. Před krutým panovníkem prohlásil, že před ním stojí pravé poklady církve. Valeriánus neznal slitování a odsoudil Vavřince k smrti upálením na železném roštu. Podle legendy snášel mučedník hrdinně plameny a krátce před smrtí řekl svému katovi: „Pečeně je hotova, obrať ji a jez!“ Dnem Vavřincovy smrti byl 10. srpen r. 258 n. l.
Do dnešního dne odpočívají Vavřincovy ostatky spolu s ostatky Sv. Štěpána v antickém sarkofágu v kostele Sv. Vavřince za hradbami na náměstí Sv. Vavřince, přímo u římského Campo Verano. Bazilika zřízená císařem Konstatinem patří ještě dnes k sedmi hlavním chrámům Říma.
Vavřincova smrt způsobila obrácení velkého počtu pohanů. Nad jeho hrobem se událo mnoho zázraků. Císař Konstantin Velký dal nad mučedníkovým hrobem vybudovat velký chrám sv. Vavřince.
Od středověku se sv. Vavřinec mezi římskými mučedníky uctíval nejvíce. Počátek této úcty se datuje do roku 955, kdy na den sv. Vavřince porazil císař Ota I. kočovné Maďary na řece Lechu, kteří tehdy hrozili zaplavit celé Německo.
V dřívějších dobách zvonily na den Sv. Vavřince na venkově zvony a pranostiky říkají že: „Je-li na Vavřince a Bertla hezky, vyjde podzim dobře.“ nebo „Na Vavřince bývá zvykem, že přestává dříví růsti“.
Pokud padají letní noční oblohou v předvečer svátku svatého Vavřince (10. 8.) létavice, říkají lidé, že světec prolévá ohnivé slzy.
V mnoha vsích jižních Čech zdobili lidé kolem svátku tohoto světce okna, někdy celá průčelí domu jeřabinami (obdobně jinde na sv. Bartoloměje - 24. 8.). Tento zvyk má původ v legendě, že sv. Vavřince stíhali vojáci. Večer se před nimi ukryl do domu, který si pronásledovatelé označili větvičkou jeřabiny. Když ho ráno hledali, byly jeřabiny na všech domech, takže sv. Vavřinec utekl.
Víte o nějaké informaci, která by doplnila text na této stránce? Zdá se Vám text stránky natolik přitažený za vlasy, že máte chuť protestovat? Objevili jste nějakou nepřesnou či zavádějící informaci? V každém případě budu rád, když použijete pro tyto účely připravený kontaktní formulář a svou připomínku prostřednictvím e-mailu pošlete.
Uvedené dílo (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika.
